1911 – Skupina mladých nadšenců zakládá sportovní kroužek Slavoj, hraje první zápasy na hřišti u Krňova, po zápasech demontují hráči branky a odnášejí je do úschovy do hostince U Petrášků, kde mají své shromaždiště.
1913 – Vznik Sportovního klubu Slavoj ve Zbraslavi, hřiště zůstává u Krňova. Klub se věnuje fotbalu, později – pod názvem SK Zbraslav – přechází k lednímu hokeji, na který se specializuje a dosahuje v tomto sportovním odvětví významných úspěchů (na Zbraslavi se hrála ve čtyřicátých letech liga a stabilně druhá nejvyšší soutěž divize).
1916 – Fotka zbraslavského fotbalového týmu, která byla objevena v rodinném archivu p.Mayera na začátku roku 2014. Na fotce je i jeho tatínek Ing. Martin Mayer. Další fotky jsou k nahlédnutí v tomto příspěvku.
1921 – 1. března 1921 zahajuje svou první sezónu nově založený klub SK Zaběhlice tréninkovým zápasech mezi svými A a B mužstvy. Dostupné podklady dovolují zachytit tehdejší aktéry, jejichž jména, ještě dnes, mnohým zaběhlickým občanům leccos připomenou:
Pašek Jiří – Volf Fr. – Hartman A. – Kaňkovský V. – Kratochvíl Fr. – Lacman Jos. – Žížala Ant. – Hartman V. – Hartman K. – Humhal A. – Kadeřábek Jar. – Filip B. – Dvořák A. – Kapitán A. – Kapitán B. – Holub A. – Bollardt Fr. – Havlíček Jos. – Vrňák V. – Rakušan Jos. – Petrák K. – Petrák A.
V prvním roce své činnosti sehrála mužstva Zaběhlic 29 zápasů.
1922 – 16. dubna byla zahájena jarní sezóna zápasem mezi SK Zaběhlice a SK Zbraslav na hřišti u Krňova, kde zbraslavští zvítězili vysoko 6:0.
1923 – Sezónu zahájili Zaběhličtí zápasy A a B mužstev se sousedními Lahovicemi. Výsledek zápasu není až tak zajímavý, zajímavá je však poznámka v kronice, že zápas byl sehrán v největší tichosti. Důvod? Nevíme, těžko najít i souvislost s tehdejšími poměry.
1924 – Do hry se zapojuje také mužstvo starých pánů.
1925 – První zápas sehrálo nově ustavené mužstvo dorostu.
Od roku 1926 je historická kronika zúžena na výčet zápasů, což trvá až do roku 1932.
Přeskočme do roku 1934, kdy se v sestavě objevují, vedle jmen zaběhlických rodů, nová jména: J. Vodička, Vlk Ant., Krištůfek A., Hartman S., Růžička A. Kapitán J., Žák.
V r. 1936 se začíná objevovat v sestavě jméno Oty Bureše, pozdějšího ligového hráče Libně, Slávie a francouzského Olympic Marseille, zřejmě dosud nejslavnějšího místního odchovance.
Do sestav proniká i Jan Kapitán, jeden z členů zaběhlického fotbalového rodu, pozdějšího dlouholetého hráče až do poválečných let.
Kronika původních Zaběhlic končí rokem 1938, další dochované zápisy pocházejí až rokem 1950. Chybí tedy válečné etapy, kdy již bylo v provozu hřiště u pískovny a chybějí i těsně poválečné etapy. Existují pamětníci a vzpomínají, že fotbal se hrál i v této době, duší klubu byl Jiří Věříš, vzniklo už také žákovské mužstvo, pořádány byly silně obsazené dorostenecké turnaje a dorostenecké pětiboje. Víme, že v r. 1941 přivedl Jiří Věříš do žákovského družstva pár kluků z Ouhoru, mezi kterými byli např. dnešní členové M. Marčík, J. Kudrna, K. Král. K zápasům do okolí se jezdilo zásadně na kolech, správce hřiště Blažek měl neustále problém s doléváním vody na umytí do sudu, kterou nezbední kluci používali během týdne k vyplavování syslů z děr na hrací ploše. Největšího úspěchu dosáhl asi klub v Českém poháru, kde jeho postup zastavil až tehdy divizní Slavoj VIII. Na hřiště u pískovny dokázal J. Věříš přivést i ligová mužstva Slavie a Čechie Karlín, které podlehly Zaběhlice 1:15 a jejich jedinou branku vstřelil Vláďa Burian. Událostí té doby byl start hokejistů LTC. V utkání, které bylo velice urputné si tehdejší internacionál Kučera odnesl z potyčky s místním Karlem Vodičkou krásný orosený monokl na oku. Po zápasu však byli již všichni opět dobrými přáteli. V pravidelné činnosti byly ve válečné i krátce poválečné době mužstva dorostu a žáků. K tomu malá poznámka: tehdejší obutí to nebyly dnešní gumotextilky, ale pořádné kožené kopačky s koženými špunty. Pro žákovská mužstva bylo problémem kopačky sehnat a tak se mladí borci zpravidla museli spokojovat s vyřazenou obuví dospělých a tak nebylo výjimkou, že museli obouvat boty až o tři, čtyři čísla větší. Míče měly venkovní šněrování a tak hlavička do těchto míst pořádně zabolela.