Ml. pripravka: Jak to mame se ctenim

Sotva Elia vystoupil z autobusu, který školáky přivezl ze školy v přírodě, vyměnil kufr za fotbalovou tašku a pádil za námi na hřiště. Zápas proti Čakovicím za půl hodiny po příjezdu do Prahy začínal. I Maty zrovna přijel, původně se šel jen podívat na své spoluhráče, dal si nanuk a – vydržet koukat jen chvíli. Už do druhé čtvrtiny taky naskočil do sestavy. To Honza měl v plánu tenisový zápas, přece jen, v pátky normálně nehráváme, takže se nebylo co divit, že přednost dostane jiný pravidelný sportík. Ale i Honza nakonec hrál, upřednostnil kopačky před teniskami. Všichni tři kluci byli posilami, všichni tři dokonce včera vstřelili gól! Překvapuje mě a těší zároveň, jak se kluci o místo v sestavě na tréninku perou. Jak jim už není jedno, zda na zápas půjdou, nebo ne. Každá nominace je provázena hlasitým výkřikem radosti. Všichni, kdo se nakonec převléknou do dresu, pak odevzdají na hřišti maximum. Že to mnohdy ještě nestačí na vítězství (proto mě to překvapuje), to zatím není tragédie. Právě teď je čas učení, chyb, pokusů a omylů. A bez testování proti soupeřům by to nemělo takové grády. Prostě ani fotbalově učený z nebe nespadl. Všechno chce čas. Všichni kluci včera zase bojovali, k vítězství v horku aspoň na jednom ze dvou hřišť nám už nescházelo hodně, možná přesnější muška nebo jen chybějící Adam s Tobíkem, ale zvláště Matěj, Oliver a Dan svými výkony naznačili, že ve čtení fotbalového slabikáře mají trošku náskok. Kéž je to pro ostatní spoluhráče dobrá výzva, dotáhnout své spoluhráče. Za týden ve Střešovicích k tomu bude nová příležitost.

Petr M, trenér

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *